Jednou v pondělí mám kroužek a tak jsem šla na autobus.Protože jsem nevěděla v kolik a od kud jede doufala jsem že kamarádky pojedou se mnou ,ale nejely.Mněla jsem trému a taťka v bance nebyl.Měl se vrátit až ve čtyři,ale autobus jel pravděpodobně 15.50 jak mi řekly kamarádky.Kroužek měl končit v 15 a já musela dlouhou dobu na zastávce čekat.Uviděla jsem před 15:20 přicházet mého dědu a ten mi řekl ,že autobus jede v půl čtvrté a že i přesto ,že má rehabilitace se mnou počká.Pak ovšem si přečetl ,že jede až v 15:50 a musel už odejít.Já mu řekla že to zvládnu a čekala jsem dál.Byla strašná zima ,asi -13 stupňů a já čekala dlouhou dobu bez rukavic a šály ,takže mi zima byla veliká.Doufala jsem ,že brzo autobus přijede a konečně .....
V ruce jsem už třičtvrtě hodiny držela pevně 5Kč a průkazku ,která už mi i spadla ,ale těh 5Kč byly v mých rukou opravdu dlouho.Nastal čas a já šla dovnitř.Najednou mi nešla ruka otevřít a když, tak ne tak jak měla.Měla jsem ji tak moc zmrzlou ,že to nešlo vydržet."Kunčičky rozcestí žákovský"řekla jsem a podávala řidiči pětikorunu.Problém byl vyřešen a doma? Maminka netrpělivě volala dědovi i taťkovi ,bez konců i mně ,ale já mobil někde zašantročila.Všichni mně hledali a taťka dokonce objížděl zastávky a kontroloval jestli tam nejsem.Přišla jsem asi 16:10 a tak zmrzlá ,že jsem měla chuť na pořádně teplý čaj a na čaj chuť často nemívám.Ještě že jsem domů dorazila.Já totiš chodím do města teprve skoro půl roku a nikdy jsem sama nejezdila autobusem.Za toho půl roku asi jen 15x.Ještě ,že jsem domů trefila.
